Theodor Hörmann – Sicilská zahrada (Taormina), 1894, olej na dřevě
Sicilská Taormina se v 19. století stala vyhledávaným místem pro umělce ze severu. Za výtvarnými náměty tam cestovali malíři i fotografové z Rakouské monarchie, Německa i Skandinávie. V novější době je z nich zmiňován především fotograf Wilhelm von Gloeden, který se svými fotografiemi místních nahých pubertálních mladíků naaranžovaných do antických póz stal ikonou historie LGBTQ umění. Jiní výtvarníci jezdili do Taorminy zachycovat krásy městečka a jeho přírodního prostředí samotného. V roce 1894 Taorminu navštívil i Theodor Hörmannn společně s pozdějším členem Vídeňské secese Josefem Engelhartem. V Österreichische Galerie Belvedere je uložena Engelhartova skica, která zachycuje Hörmanna malujícího v taorminské zahradě. Zídka v popředí a útlé stromy by mohly odpovídat zahradě z brněnského obrazu a malujícímu Hörmannovi by se z jeho místa naskytl stejný úhel pohledu jako na brněnské kompozici.
Číst víceČíst méně
Hörmann si v Sicilské zahradě nevšímá žádné z hlavních památek a vizuálně atraktivních míst. Zachycený výsek ze zahrady by se mohl nacházet v jakékoli jiné středomořské obci. Tím, že Hörmann nebyl vázaný nutností zobrazit atraktivitu místa, získal prostor pro malířské zpracování obrazu jako takového. Citlivou kombinací jemné kresby a střídání hladké malby s pastózními tahy štětce vytvořil výtvarně působivou malbu. Z tlumených tónů dlaždic, zídek a kamenných laviček plasticky vystupuje vegetace. Zelené listy vytvářejí barevnou harmonii s fialovými, červenými a žlutými skvrnami květů.
V roce 1897 založená Vídeňská secese se k předčasně zesnulému Hörmannovi hlásila jako ke svému ideovému předchůdci. Kromě osobních vazeb v tom hráli velkou roli výtvarné důvody. K dekorativnímu stylismu, s nímž si pojem vídeňského secesního malířství dnes spojuje laická veřejnost, se skupina umělců kolem Gustava Klimta posunovala až po roce 1900 a především po jejich odchodu ze sdružení Vídeňská secese v roce 1905. Počátky Vídeňské secese byla spojeny především s naturalismem a impresionismem. Pod pojmem secesionistický styl si lidé ve Vídni kolem roku 1900 představili především německý a rakouský impresionismus. Obraz Sicilská zahrada působí jako modelový příklad tohoto „secesionistického stylu“. Jde o zdánlivě náhodný přirozený záběr do městské krajiny. Hörmann zachovává plynulé linie, ale pracuje s uvolněným malířským rukopisem a v určitých místech, při ztvárnění vegetace, s výraznými pastózními tahy štětce. Používá intenzivní přímé světlo, kterým prosvětluje kolorit, a výrazné čisté barvy. Záhony květin, které pokrývají velkou část obrazové plochy, předjímají secesní zálibu v obrazech založených na dekorativních květinových kompozicích.
Theodor Hörmann (1840 Imst – 1895 Graz)
Původně profesionální voják, který bojoval ve válce v Itálii i s Pruskem, dosáhl v rakouské armádě až hodnosti nadporučíka. V letech 1873 – 1875 ale vystudoval vídeňskou Akademii výtvarných umění a v roce 1884 odešel z armády a věnoval se profesionálně malířství. Ve druhé polovině osmdesátých let 19. století žil ve Francii. Pod vlivem francouzského pobytu se po návratu do Vídně stal jedním z nejvýznamnějších rakouských impresionistů. Impresionismus v počátcích silně ovlivňoval tvorbu členů v roce 1897 založeného uměleckého sdružení Vídeňská secese. Hörmann se navíc během pobytu v Mnichově seznámil s členy sdružení Mnichovská secese a horoval za založení obdobné organizace ve Vídni. Mladí vídeňští umělci pokládali Hörmanna za svého ideového předchůdce. K prvnímu výročí založení Vídeňské Secese se sešli u jeho hrobu a v roce 1899 uspořádali ve svém výstavním pavilonu velkou aukci jeho obrazů. Pro Moravu je zajímavé, že Hörmann žil v letech 1890 – 1893 ve Znojmě a ve svých obrazech výtvarně zhodnocoval tento moravský region, který se na přelomu 19. a 20. století stal inspiračním zdrojem řady moravských a rakouských malířů.