Noc

Noc  August Potuczek, 1911, olej na plátně

August Potuczek rád maloval temné obrazy. Potuczekova fascinace tmou se v obraze Noc přirozeně spojila s dobovým symbolistním naturalismem. Malíř zachytil ženu stojící na louce zalité měsíčním svitem. Žena je reálnou živou bytostí, ale zároveň také personifikací noci. Výjev se pohybuje na hraně snu a skutečnosti.  Snovou náladu umocňuje i spánek stojící ženy. Somnambulismus, náměsíčnost, se stal na konci 19. století oblíbeným výtvarným námětem.  Vyjadřoval cestu vlastní duše do vlastního podvědomí, což byl motiv, jímž se symbolismus v různých formách zabýval. V té době se rozvíjela novodobá psychiatrie. Lékařské experimenty s hypnózou a somnambulismem přitahovaly pozornost veřejnosti a řada umělců je ve svých dílech zachycovala. Náměsíčné stavy inicioval měsíc. Měsíc mimo jiné symbolizoval temné stránky lidské duše a opět také stavy nevědomí. Měsíc tradičně zosobňoval ženský princip v kontextu s mužským principem slunce. V této souvislosti je příznačné, že somnambulní osoby na obrazech konce 19. století jsou vždy ženy, nikoli muži. Stejné malířské téma ztvárnil i August Potuczek. V jediném kompozičním momentu zachytil na obraze noc, měsíční paprsky, ženu i náměsíčný stav. Ženino hnědé roucho spíše než bílou noční košili náměsíčnic z obrazů jiných autorů připomíná oděv chovanky psychiatrické léčebny. Její výraz v obličeji a robustní postava tento dojem umocňuje, protože se výrazně liší od typu křehkých líbezně krásných mladých dívek v obrazech s těmito náměty z konce 19. století. Potuczek tak své pojetí posunuje ještě dále k pocitům psychického vyšinutí, temných hlubin lidského nitra a nejistoty.

Potuczek velice citlivě namaloval škálu modrých, stříbřitých, zelených a hnědých odstínů, které jemně promodeloval měsíčním svitem. Vytvořil tak působivou barevně světelnou atmosféru, které přesvědčivě evokovala měsíční noc. Snaha o vizuálně věrné zachycení atmosféry konkrétního místa a času odpovídala intencím symbolistního naturalismu, který zažíval vrchol v devadesátých letech 19. století a v době vzniku obrazu v roce 1911 byl ve střední Evropě vedle moderních výtvarných proudů stále ještě aktuálním malířským stylem.  Někdy ve dvacátých nebo třicátých letech Potuczek obraz barevně upravil. Jeho fascinace temnotou se prohlubovala, a tak obraz přemaloval do temnějšího koloritu. Otupil jemné přechody odstínů a tmavší tóny přikryly světlejší místa. Při restaurování obrazu tak vyvstala otázka, zda odstranit svrchní lazury a vrátit malbě původní barevnost nebo mu nechat pozdější tonalitu. Obraz byl nakonec restaurován do barevných tónů odpovídajících roku vzniku obrazu, který je uveden v jeho signatuře.