John Quincy Adams – Dvojice dětí, 1906, olej na plátně
První dekáda 20. století se v obecném povědomí spojuje s nástupem avantgardy. V roce 1905 se v souvislosti s Podzimním salónem v Paříži zrodil fauvismus ve Francii a se založením drážďanské skupiny Die Brücke expresionismus v Německu. V roce 1908 a 1909 se na přehlídkách Kunstschau ve Vídni širší veřejnosti představili Oskar Kokoschka a Egon Schiele. V intencích moderních malířských stylů začaly vznikat i portréty. Jejich objednatelé se rekrutovali z řad omezené skupiny přívrženců moderních výtvarných směrů. Širší spektrum zákazníků měli představitelé předchůdců moderny typu Gustava Klimta. Portrét ale patřil mezi obory malby, v nichž tradiční způsoby malby přežívaly nejdéle, protože účinněji splňovaly požadavky na jeho dokumentační a reprezentační funkci. John Quincy Adams patřil mezi nejúspěšnější vídeňské portrétisty, který maloval císaře, příslušníky aristokracie i vyšších měšťanských vrstev. Efektně dokázal skloubit reprezentativnost akademického portrétu s podněty naturalismu a impresionismu, čímž jim dodal větší svěžest a přirozenost.
Číst víceČíst méně
Dvojportrét dvou dnes neznámých dětí ukazuje dobovou módu dětského námořnického oblečení. Móda oblékat děti do námořnických uniforem vznikla ve Velké Británii, kde se rozvinula v průběhu druhé poloviny 19. století. Souviselo to s postavením říše jako hlavní světové námořní velmoci. Námořnické uniformy byly praktické, protože byly šity z kvalitní trvanlivé látky. Příslušnost ke královskému námořnictvu zároveň znamenala určitý společenský status. Dětské oblečky měly podobu uniforem mužstva, nikoli důstojníků. Působily tak dojmem spojnice mezi obyčejnými občany a prestižní pozicí námořnictva. Získaly tak oblibu v širších společenských vrstvách. Kolem přelomu století se i s dalšími britskými vlivy tato móda rozšířila i do kontinentální Evropy. V prvních dvou desetiletích 20. století byly dětské námořnické oděvy užívány hojně i u nás.
John Quincy Adams (1874 Wien – 1933 Wien)
Pocházel z rodu šestého prezidenta USA, na jehož památku dostal stejné jméno. Byl jedním z nejuznávanějších portrétistů vyšších vrstev vídeňské společnosti konce Rakousko – Uherska. Od roku 1917 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Byl nositelem nejvyšších rakouských uměleckých vyznamenání udělovaných na výstavách ve vídeňském Künstlerhausu (1904 Kleine Goldene Medaille, 1905 Carl-Ludwig-Medaille, 1906 Grosse Goldene Medaille).