Veronika Durová (* 1984 v Praze) - Dialog (2012)
Veronika Durová ve své práci rozvíjí dialog mezi hmotou a prázdným prostorem. Příkladem je dílo s věcným názvem – Dialog (2012) – v němž je fyziognomie lidského těla citlivě transformována do napětí mezi vyřčeným a tušeným, jasným a nejasným, hmatatelným a neuchopitelným. Čtyři sedící figury jsou redukované na pouhé nohy a ruce. A přesto máme pocit, že sledujeme celou figuru, neboť v konkrétních detailech, napřažení paží, gestikulaci, křížení nohou, napětí či uvolnění dané tělesné části nacházíme jasné vodítko pro naši imaginaci. Díky tomu, že Durová pauzy prázdného prostoru uplatnila natolik citlivě, že suplují chybějící hmotu, podobně jako avantgardní skladatel John Cage kdysi zapracoval ticho do svých kompozic jako plnohodnotný pendant tónu, není kontinuita našeho „vizuálního“ čtení nikterak narušena. Durová nám zkrátka dává svobodu volně pracovat s vizuální zkušeností a prostřednictvím obrazů uchovaných v naší mysli proměnit neviděné v přítomné. Důležitou úlohu zde hraje i volba materiálu – acrystalu – který imituje ušlechtilost mramoru, ale zároveň si uchovává velkou míru křehkosti, takže ladí naše vnímání na frekvence ticha a kontemplativních úvah nad otázkami vzájemnosti jevů přítomného a nepřítomného, ducha a hmoty.
Veronika Durová studovala v ateliéru prof. Jana Hendrycha v letech 2006–2012.
Veronika Durová (*1984 in Prague) - Dialogue (2012)
Veronika Durová develops in her work a dialogue between matter and an empty space. One example is the work with a simple title - Dialogue (2012), in which the physiognomy of the human body is sensitively transformed into a tension between the spoken and the imagined, the clear and the unclear, the tangible and the elusive. Four seated figures are reduced to mere legs and arms. And yet we feel that we are looking at the whole figure, for in concrete details, the stretching of the arms, the gestures, the crossing of the legs, the tension or relaxation of a given body part, we find clear clues for our imagination. Since Durová applied the pauses of an empty space so sensitively that they substitute for the missing mass, much as the avant-garde musician John Cage once incorporated silence into his compositions as an autonomous counterpart of tone, the continuity of our "visual" reading is in no way disrupted. In short, Durová gives us the freedom to work with visual experience and to transform the unseen into the present through images stored in our minds. The choice of material – acrylic resin, which imitates the nobility of marble, but at the same time retains a high degree of fragility, plays an important role here, tuning our perception to the frequencies of silence and contemplative reflection on the questions of the reciprocity of the phenomena of the present and the absent, of spirit and matter.
Veronika Durová studied in the studio of Prof. Jan Hendrych in 2006-2012.